Hazard.

13. října 2018 v 10:11 | Niky
Hazard se životem,
neřeší nic, ba naopak - všechno,
vysvětli to lidem,
nebylo to dávno....

Nechci zjistit, až budu umírat,
že jsem vlastně nežil,
nehci žít správně, ale opravdově,
na Neptun jsem zamířil.

Všechny dny jsou neúnosně stejný,
podvádíme, stereotyp,
vžďyt tohle je šílený....
Že se brzy odstřelím, bych si tip.
 

Nespoutané moře.

12. října 2018 v 7:33 | Niky
Nespoutané moře,
kapitán co nedokázal udržet správný kurz,
hněvá se Poseidon? Nepopsatelná bouře,
ztrácím pomalu puls.

Vlny, co si s posádkou hrajou,
pár mužů opusila víra,
do hlubin si je s sebou vemou,
modlím se, aby mě nezradila má síla.

Po hromadě drží nás jen slabá naděje,
věříme v nemožné, díky tomu,
každý si potají přeje,
že se právě on dostane domů.

Život.

7. října 2018 v 21:01 | Niky
Nemáš ponětí, kdo já jsem,
neříkej mi - jak se cítím a jak tě bolí, že se níčím,
pravda, v pohodě nejsem...

Všechno bych nejradši zaspal,
po dechu, ne jednou jsem lapal...
Nemám sílu cokoliv předstírat.

Boj s tím, co mi život naložil,
do ohně pár polen ještě přiložil,
chce se jenom pobavit...

Společnost, co mě svými požadavky v půli láme,
další brko spolu dáme,
pocity, kterých se chci zbavit.


Trpělivost (na hrob) rúže přináší.
 


Vzdor.

3. října 2018 v 20:55 | Niky
Škola je ústav pro sociálně chorý,
pravda bolí.

Našel jsem klíč od těch pout,
nikdy mě nepohltí režimu proud.

Jsem naštvaný a plný hněvu,
neuznávám autoritu.

Nedělají z Vás něco víc papíry,
bez nich by jste nic nebyly...

SPSS.

26. září 2018 v 7:37 | Niky
Maturita není jistá,
učitel poroučí...
Třicet šest - vaše vizitka,
tvrdí, že nás tu nic nenaučí.

Nejsme na stejné lodi,
nepříjemné prostředí na denním pořádku,
stojíme proti sobě na válečném poli,
nestydíme se za to, utahujeme oprátku.

Kapky.

24. září 2018 v 22:24 | Niky

Růžové brejle sundejte,
jen tak mě to psaní nepřejde,
cítím toho moc - emoce.

Nezvládám tíhu tohoto světa,
v pekle se s tebou opět shledám,
cítím hluboce.
________________

Teče všem krev na rukách,
jsme v tom společně,
maskování v oblekách,
není to sen, tohle je skutečné...

Terče na zádech, nemůžeš dělat slepého věčně.

Oheň.

23. září 2018 v 18:28 | Niky

Myšlenka na lásku hřeje,
kdo si jí dopřeje?
Natož zaslouží.

Láska se nedá koupit,
srdce nemůžeš jako zvíře lovit,
i když se mnoho z nás o to pokouší.
__________

Pomalu ale jistě se ztrácím ve tvých očích,
jak šťastná ke mě do peřin skočíš...
bílá růže, chci pořád slyšet tvůj smích,
díky mně,(snad) máš lepší den... jenom záříš.
__________

Jaké klišé...
myšlenky mám i dost hříšné,
nebudu si před tebou na nic hrát.

Dostáváš mě do bodu varu,
považuju tě za svůdnou ženu,
zlobím tě, to já rád.

Jedinečná neděle.

18. září 2018 v 15:36 | Niky
Svlékám tě pohledem,
sedíme naproti sobě,
koukáš na mě s úžasem,
šel bych nejraději brzy k tobě...

Nemůžu si pomoct,
nechci být průhledný,
chtěl bych ti toho teď tolik říct...
byl jsem v tu chvíli šťastný.

Miluju pohyby tvých boků,
bože, jsi tak sladká,
chceš cítit mnoho mých doteků,
vzrušení stoupá...

Obejmout tě zezadu,
nemusíš se ničeho bát,
zastupuju armádu,
můžeš v klidu spát.

Nad čajem.

6. září 2018 v 19:10 | Niky
Cigaretový kouř tančí si ve slunečním svitu,
milujeme ideál, nemilujeme se navzájem.
V téhle době, potřebujeme jen trochu klidu.
Rozjímání nad čajem.

Stavíme kolem sebe štíty,
všímám si věcí, které jsem kdysi neviděl,
tvůj obličej, jeho detaily v paměti mám vyrytý.
Nehrajeme podle pravidel.

Život, jedna z mnoha stanicí,
který nám uniká,
Cítím se tak sám, nespím s každou slepicí.
Kdo by bral vážně nějakého mladíka?

Pomatený.

6. září 2018 v 6:14 | Niky
Zamotaný v uličkách osudu,
je přirozený ztratit cestu,
chce to dobrý orientační smysl.

Odkdy padá v srpnu listí?
doufám, že to o mně nezjistí,
pomatená mysl.

Kam dál