Láhvově zelená barva

14. ledna 2020 v 16:13 | Nikolas
Dala jsi mi hlavu na rameno
já tobě ruku na stehno
potom jsi mi pusu na krk dala
na parket jsi mě za ruku táhla

drzěla jsi mě za ruce
usmívala se a rěkla mi: "zavři oči"
přirozený, uvolněný - šlo to najednou tak hladce
tančili jsme spolu dlouho do noci

neviděl jsem nic a přesto jsem vše jasně vnímal
nechtěl jsem aby tohle někdy skončilo
občas jsem se na tebe pootevřeným okem podíval
tak moc ti to slušelo...

cítil jsem blízkost mezi námi
občas tvůj dech na tváři
propojeni
tančili jsme tělem i duší.
 

Její svět

16. prosince 2019 v 19:57 | Nikolas
Zajímá mě co všechno v sobě nosí.
Co všechno schovává.
Svůj svět ukrývá.
Nespoutaná. Svá. Přirozená.
Nenápadně nádherná.
Chtěl bych to všechno odkrýt.
A před ostatními skrýt.




Doplňování se

3. prosince 2019 v 22:02 | Nikolas
Na srdci toho hodně mám,
však těžké vysloviti...
s tebou se necítím tak sám,
na rukou snesla bych ti...
i modré z nebe, jak se říká,
veškerou sílu mou si vem,
síla uvnitř někde dřímá,
než mne pohltí chladná zem,
políbit bych tě chtěl,
jen pomyslet na to spojení našich těl.
 


Slabost

28. listopadu 2019 v 16:26 | Nick
Líbej mě, vzruš mě, hlaď mě, šukej mě, obdivuj mě, chraň mě, poslouchej mě, braň si mě, vyslechni mě, obejmi mě, udělej mě, pozoruj mě, svlékni si mě, provokuj mě, vnímej mě, motivuj mě, pečuj o mně, respektuj mě, starej se o mně, miluj mě.

Jistota

28. listopadu 2019 v 16:17 | Nick/Finch
Copak už jsem jen pouhý zvyk?
Rychlý okamžik,
ještě jsem si na to ani nezvyk,
v dálce neslábnoucí křik.

Vykřičel bych si hlasivky,
nad hladinou nádech,
pravidelné pozornosti dávky,
já myslel, že je to o citech.


Až po uši

30. října 2019 v 22:16 | Nick
Masáž celého těla,
svíčky, zpomalený dech, šero,
odevzdaně jsi tam ležela,
moc ti to slušelo.

Potom si to spolu rozdáme,
nahá a vzrušená,
nepopřeme vášeň co mezi sebou máme,
svá a přirozená.

Vzdychám, mezi tím líbám tě,
jsem v tom až po uši,
spojení našich těl,
zrychlený tep, srdce nahlas buší.

Nepřestávám bojovat

30. října 2019 v 21:12 | Nikolas
Kdo si myslíš, že jsi?
Našeptávájící hlasy. Hlavně, že jsi.
Opakující se lži. Jedna, dva, tři,...
po tváři stékající slzy.

Každý máme svoje poznávací rysy,
nechceš sám sobě připadat cizí,
jen na tobě vše zavísí,
já vím, být svůj je naročný.

Uvnitř sebe najdeš odměnu,
dělej to, co cítíš,
znáš svoji cenu?
Svojí duší za všechno platíš.

Snažíš se být pořád silným,...
ale občas je v pořádku být i slabým.
Každý potřebuje objetí, podporu,
i když dělá hrdinu.

Nikolasi, jsem na tebe hrdý,
nepřestávej bojovat.
Žít a milovat.


Tvým

27. října 2019 v 0:08 | Nick
Zůstávám svým.
Znám tvoje křivky zpaměti.
Miluju tvůj klín.
Nemáš ani ponětí.
Cesta nahoru. Cítíš to objetí?
Vezme tě pryč...cestou večerka na rohu.
Kupuju víno a vím o...
o tom, jak cítíš to všechno a
máš mě za umělecké dílo.
Dílo Boží (hlavně při souloži)

Touha

20. října 2019 v 15:07 | Nick/Finch

Schovaná ve stínech,
chycená v čase,
ukrývá místa ve snech,
odevzdává se tvé kráse.

Slyším pravdu v jejím hlasu,
má v sobě něco - co je tví,
obraz v obrazu,
hlídá si své tajemství.

Její pohyby jí většinou prozradí,
občas přidá hezky znějící slova,
pravidla pro ni neplatí,
chce to zas a znova.

Umí číst mezi řádky,
na nic si nehraje,
nezapomenutelné zážitky,
jedna z cest do ráje.





S úctou

18. října 2019 v 21:23 | Nick/Finch
Málem jsem uvěřil vašim lžím,
měla jsi pravdu - jsem vyjimečným.
Proměním vadu ve výhodu.
Nepůjde mě zastavit,
zkus se mi do cesty postavit.
Přestal jsem si měřit s ostatními kokoty
a určil jsem si svoje hodnoty.

Kam dál